Kostarika. Země, rozlohou menší než Česká republika. Země, které se také říká „ráj na zemi“. Země, která nemá konkurenci v co do počtu rostlinných a živočišných druhů na území. Země, která nabízí od krásných písečných pláží, přes nepoznamenanou přírodu, až po sopky. Tohle vše, je perla střední Ameriky.
S batohem na zádech jsme na vlastní kůži okusili styl života „Pura Vida“ a pochopili jsme, proč jsou místní obyvatelé neboli Ticos, považováni za jedny z nejšťastnějších lidí na světě. Jejich smích, přátelskost a pohoda jsou nakažlivé. A jakmile se ocitnete v jejich společnosti, pochopíte proč.
Na Kostarice nás zaujal také přístup místních obyvatel k ochraně přírody. Ticos si ji nesmírně váží a uctívají ji. Pohozené odpadky tu najdete jen málokde a všichni tu dbají na třídění odpadu (mimochodem, skoro tu nenajdete koš na smíšený odpad). Celá země si tak nějak jede svoji ekologii, kterou všichni dodržují a ukazuje turistům, jak žít v souladu s přírodou.
Itinerář na 2 týdny
Co je to pura vida?
Pura vida je jednoduše ničím nezkažený, čistý a vždy pohodový život. Je to styl života, který mají místní v krvi. Je symbolem a filozofií Kostariky, životního optimismu, kterým místní žijí. Žijí přítomní v okamžiku a užívají si každý moment. Nikam nespěchají (to ale nasvědčuje spíše španělské krvi :), ničím se nestresují a nic je nerozhodí. S tímto výrazem se setkáte všude. Uvidíte ho na bannerech, uslyšíte v rádiu. Používá se i místo pozdravu nebo jen tak uprostřed věty, vyjadřuje se jím i nadšení či radost z okamžiku. Teď už víte, co výraz znamená a a můžete se pustit do hledání vašeho vlastního „pura vida“ 🙂
Co vědět před cestou?
Letenky
Nejlevnější zpáteční letenky jsme sehnali přes United Airlines a to s přestupem ve Frankfurtu a New Yorku s tím, že při cestě zpátky jsme zůstali den v New Yorku, abychom ho mohli prozkoumat.
Měna a ceny
V Kostarice mají svou měnu, která se nazývá kostarický colón (CRC). 100 CRC je asi 39 Kč. Nejvíce se vyplatí směnit si CZK v České republice na americké dolary (USD) a na Kostarice směnit z USD na CRC – pozor, všude jinde než na letišti! Obecně platí, že na letišti vás spíše oberou! Ve většině oblastí lze platit kartou. Poměrně všude můžete platit také americkými dolary. V turistických oblastech se dokonce dolary platit vyplatí!
Pokud si myslíte, že jedete do džungle a ceny tu budou mnohonásobně nižší než u nás, nenechte se zmýlit. Kostarika patří mezi nejdražší země střední Ameriky a ceny tu jsou o nějakých 20% vyšší než u nás.
Cena za přespání nás vyšla od 50 – 100 $ /noc. Záleží samozřejmě na lokalitě, typu ubytování a sezóně. Jelikož my jsme opravdu jen přespávali, brali jsme to nejlevnější. V turistických oblastech najdete i hostely, které jsou většinou o 10 dolarů levnější než ostatní ubytování.
Pokud budete cestovat jako my – to znamená, že budete hledat pouze přespání, vyplatí se mrknout na volné ubytování například přes Booking.cz, zkontrolovat cenu a jít se zeptat do ubytování, jestli mají volno. Většinou vám dají pokoj levněji, protože nemusí platit provizi. Takhle jsme ušetřili několik set dolarů.
Internet & sim karta
S touhle části našeho výletu jsme měli opravdu problém. Čekali jsme, že přiletíme na letiště do San José, a koupíme kartu na letišti. Tak to ale nefunguje. Na letišti žádné sim karty neprodávají. Nakonec nám ji přivezl kamarád pána, od kterého jsme si půjčovali auto s tím, že má neomezená data. Nicméně, několikrát za náš pobyt jsme museli hledat T-mobile, aby nám dobyli „neomezená data“. Takže doporučujeme stáhnout si offline Google mapu Kostariky a z letiště si dojet přímo do T-Mobilu, kde vám pomohou. Ve všech ubytování a ve většině restaurací mají ale k dispozici wi-fi.
Půjčení auta
Půjčení auta je položka, kterou byste v itineráři měli řešit několik měsíců předem. My klasicky vše necháváme na poslední chvíli a měsíc předem jsme přes RentalCars našli nejlevnější auto za 30 tisíc Kč na 14 dnů. To nám přišlo jako neskutečně moc peněz. Nakonec jsme našli kontakt na pána – Josého, který auta půjčuje, nicméně již neměl volné auto. Dal nám tedy kontakt na jeho kamaráda, který nám půjčil auto za 60$ na den – dohromady 840$ což je kolem 19 tisíc korun. Což bylo pořád více než jsme si představovali, ale ušetřili jsme krásných 11 tisíc korun. Pán na nás čekal na letišti a předání auta proběhlo hladce.
Několik lidí nám říkalo, že bez čtyřkolky se na Kostarice nikam nedostaneme. Proto jsme se několikrát ujišťovali, že nám půjčuje 4×4. Auto sice SUV bylo, ale čtyřkolka to rozhodně nebyla. Kostariku jsme jím ale projeli úplně v pohodě.
Přikládám kontakty na pány, kdybyste měli stejný problém jako my. Komunikují přes whatsapp.
+50661301959 – pán, od kterého jsme si půjčovali auto
+50683854292 – José
Kdy jet?
Kostarika se nachází v tropickém pásu, takže počasí je celoročně přívětivé. Teplota většinou nepadá pod 18 °C. Nicméně je tu rozmanitost nadmořských výšek, to znamená, že ve výškách okolo 3.500 m.n.m. může být teplota klidně i okolo nuly.
Kostarické počasí se dá rozdělit na dvě hlavní období – období sucha, které trvá od prosince do dubna, a období dešťů od května do listopadu.
Počasí záleží také na tom, kde se budeme pohybovat. Na pacifickém pobřeží a celým západu je nejmenší pravděpodobnost dešťů od prosince do ledna. Naopak na karibské straně Kostariky nejméně prší v září, říjnu a také v březnu. Centrální pohoří se sopkami jsou deštivé po celý rok, nicméně v období od prosince do dubna je počasí často příznivější.
Itinerář na 2 týdny
2 týdny jsou podle mě na objevování Kostariky ideální doba. Stihli jsme vše, co jsme chtěli a ještě nám zbyl každý den čas na odpočinek.
Den 1 – přílet do San José
Den 2 – Monteverde
Den 3 – Arenal Volcano NP, Fortuna vodopád, Sloth Watching Trail
Den 4 – přesun na jihozápad, Playa Iguanita – ztracené hodinky, Playa Ocotal
Den 5 – přesun na jihozápad do Montezumy – Playa Matapalo, Playa Flamingo, Playa Grande, Playa Tamarindo
Den 6 – Refugió Nacional Curú, přesun k Manuel Antonio NP – Quepos
Den 7 – Manuel Antonio NP, přesun k Volcán Irazú – vnitrozemím
Den 8 – Volcán Irazú, přesun na východ – Puerto Viejo de Talamanca
Den 9 – Playa Punta Uva
Den 10 – Cahuita NP
Den 11 – šnorchlování u Cahuita
Den 12 – jih východního pobřeží – hranice s Panamou, Playa Gandoca, Playa Manzanillo, Playa Punta Uva a pozorování lenochoda
Den 13 – Playa Punta Uva východ slunce, přesun do Tortuguero NP
Den 14 – Výlet po kanálech Tortuguero NP, NP Tortuguero pěšky
Den 15 – návrat z Tortuguero NP a odlet ze San José
1. den – přílet do San José
Do San José, hlavního města Kostariky, jsme dorazili v 8 večer. Jediné, co jsme po dlouhé cestě stihli, bylo půjčit si auto, počkat na SIM kartu, kterou nám pán sehnal a zajet si do McDonald’s, který byl kousek od našeho ubytování. Tom má svou vlastní misi – ochutnat cheeseburger v každé zemi, kterou navštívíme. Potom jsme se už vydali na ubytování, natěšení, až se po dlouhém mačkání v letadle, natáhneme do postele.
Ubytování: Belis (stálo nás 690 Kč za 2 osoby na noc i se snídaní)
2. den – Monteverde
Ráno jsme se přesunuli do oblasti Puntarenas – oblasti známé pro svou krásu a klid. Jezdí se zde v průměru 30km/h, což bylo pro Toma frustrující, ale já naopak měla možnost vychutnat si nádherné výhledy, které cesta nabízí.
Naše destinace byla Monteverde. Park známý pro své mlžné lesy a rozmanitý ekosystém. Vstup tu stojí 25$. Ve všech parcích je možnost zaplatit si průvodce, což jsme neudělali ani v jednom parku, nicméně alespoň v jednom to určitě doporučujeme, protože jinak chodíte džunglí, koukáte po stromech a nevidíte vůbec nic – pokud si s sebou nevezmete dalekohled. My na Kostariku jeli hlavně kvůli lenochodům. Ti se zdržují vysoko v korunách stromů, a tudíž je bez průvodce, či dalekohledu, nemáte šanci vidět. Pokud nemáte štěstí jako my.. o tom ale více dále.
V Monteverde je několik stezek. Díky svému geografickému umístění je možné se v oblasti potulovat nekonečnými stezkami, které vedou k vodopádům, lagunám či malebným vyhlídkám. My jsme šli okružní cestou (2,5km), směrem na vyhlídku. Park vás okamžitě pohltí svou atmosférou, klidem a harmonií. Celá oblast je pokryta bujnými lesy, zelenými porosty a rostlinami. Mísí se zde horský vzduch se zvuky ptáků a dalších živočichů. V tomhle „pohádkovém lese“ je známý fotogenický most, který byl bohužel za naší návštěvu zavřený, nicméně procházka džunglí byla ale nádherná a sem tam jsme nějaké to zvíře zahlédli.
Monteverde je místo oblíbené především ornitology, protože je zde k vidění až 450 druhů ptáků. Nabízí se tu také možnost adrenalinu – zip-linů je tu hned několik. Kromě přírody a dobrodružství tu je možnost i ochutnávky místní kávy (která je mimochodem vyhlášená) a dozvědět se o procesu jejího zpracování od samého začátku.
Náš den jsme zakončili epickým západem slunce u jezera Arenal. A jelikož nás překvapil déšť, mířili jsme si to na ubytování. Tahle cesta bylo dobrodružství samo o sobě, protože jsme bez signálu a v úplné tmě hledali ubytování asi hodinu.
Doporučujeme si stáhnout offline mapy na Googlu!
Ubytování: přes Booking Reitro del Lago Arenal Lodge (stálo nás 1805 Kč za 2 osoby na noc)
3. den – Arenal Volcano NP, Fortuna waterfall, Sloth watching trail
V 8 už jsme byli v Arenal Volcano NP – v tento čas se park otevírá. Vstup stojí 17$. Jako jedni z prvních návštěvníků jsme měli tu výhodu, že jsme park prozkoumávali bez davů, které se později hrnuly dovnitř. Naším cílem byla vyhlídka na sopku Arenal. Výstup na samotnou sopku je z důvodů bezpečnosti a ochrany přírody ilegální, což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že Arenal je jednou z nejaktivnějších sopek na světě. Mimochodem na Kostarice se nachází přes 200 sopek, z nichž 4 jsou aktivní. Cesta k vyhlídce je krásná, začátek cesty vede vysokým rákosím. Cesta k vyhlídce je sama o sobě zážitkem, vede přes vysoké rákosí a kolem 30 metrového a 400 let starého stromu s názvem „Árbol celiba“. Doporučujeme jít tiše, poslouchat zvuky džungle a pozorovat, kde se co hne. My potkali pár bažantů, nosálů, agutů a hada korálovce.
Na náš druhý hike jsme dojeli asi 2 km. Byl krátký, ale džungle byla opět rozdílná a opět něčím jiným zajímavá. Park nabízí mnoho stezek pro všechny úrovni zdatnosti. Aby člověk prošel všechny, musel by zde strávit týdny.
Na oběd jsme se stavili v Sodě – což je typická místní restaurace, které naleznete po celé Kostarice, a která nabízí levné a většinou tradiční kostarické pokrmy -a dali jsme si quesadillu (ano, nekostarickou kuchyni :). Parťáka nám dělal labrador. Divokých psů je tu mnoho, ale narozdíl třeba od Thajska, nic nepostrádají :).
Naší další zastávkou byl 70 metrů vysoký a asi 40 metrů široký vodopád Fortuna. Doporučuji navštívit ho ráno, jelikož je oblíbeným místem jak pro turisty, tak pro místní. Za vstup zaplatíte 17$. Vede k němu asi 530 schodů. Je natolik známý, že je k němu vybetonovaný vstup a dokonce tu hlídkuje plavčík.
Po krátké návštěvě zalidněného vodopádu, jsme se stavili v Bogarin Trail, protože jsme opravdu už chtěli vidět lenochody. Můžete si zaplatit průvodce, který má s sebou dalekohled. My šli po vlastní ose, a stále jsme ještě netušili, že žijí ve vysokých korunách stromů. Nějaké jsme ale našli sami a nebo jsme se zastavili u skupinky s průvodcem, abychom viděli, kam ukazuje. Konečně jsme je tedy viděli!
4. den – přesun na jihozápad, Playa Iguanita – ztracené hodinky, Playa Ocotal
Tohle ráno nás přivítalo zataženou oblohou a drobným deštěm – typický scénář pro Kostariku, zemi, kde se počasí může změnit v okamžiku. Rozhodli jsme se, že nebudeme čekat, až se mraky rozplynou, a zamířili jsme na jih. Naše cesta vedla podél pobřeží, cílem bylo Carillo, a na cestu jsme si vyhradili celý den, takže jsme to vzali hezky od severozápadu po pobřeží.
Na snídani se stavujeme po cestě v místní sodě a dáváme si gallo pinto – rýži s fazolemi, s trochou míchaných vajíček a smaženým banánem (protože smažený banán tady strkají opravdu do všeho).
Než dojedeme na pobřeží začne nám svítit kontrolka motoru. Ajaj. Píšeme pánovi – přes WhatsApp samozřejmě, všichni španělé a latinoameričani jedou na něm. Ten nám píše, že pokud jsme u San Jose, hlavního města, at se vrátíme, že se na to podívají a vymění nám auto. No.. jsme tak trochu 4 hodiny od hlavního města a před sebou nemáme krátkou cestu. Tom po očku zkontroluje motor a zbytek dovolené se modlíme, aby nám auto vydrželo.
Cestou se stavujeme na pláži Playa Iguanita. Vede sem prašná cesta, na které s tímhle autem máme co dělat. Tady kempuje hromada místních a je vidět, že je turismem nedotčená. Chvíli jsme si užili moře a poté pokračovali do Carrillo. Zpátky po prašné cestě potkáváme několik leguánů.
V Carrillu zastavujeme, že půjdeme ještě na pláž se smočit, nicméně zjišťuji, že nemám hodinky. Nechala jsem je na pláži Iguanita. Chytám signál, abych si ověřila, že jsou opravdu tam. Čeká nás zase hodinu cesty zpátky. Před sjezdem na pláž se znovu koukám, že se nehnuly z místa, protože na pláži byl signál skoro nulový. Měly by být na stejném místě, nicméně na místě, kde by měly být, nebyly. Chytám signál, a přehřávám zvuk. Ejhle, někdo je má ve stanu. Jestli bylo v plánu je vrátit netuším, ale čím více jsme se blížili ke stanu a stále přehrávali zvuk, vyšla paní s tím, jestli je hledáme. Hodinky jsem předem přes telefon označila jako „ztracené“, takže se zamkly. Paní by byly tedy stejně k ničemu. 🙂
Hodinu se tedy vracíme zase do Carrillo a na pláži Ocotal si dáváme s dalším psím společníkem burgery u západu Slunce.
Ubytování: přes Booking – Pura Vista Ocotal (stálo nás 1994 Kč za 2 osoby na noc)
5. den – Playa Matapalo, Playa Flamingo, Playa Grande, Playa Tamarindo, Montezuma
Náš cíl pátý den byla vesnička Montezuma. Pokračujeme tedy po pobřeží na jih a cestou se zastavujeme na plážích. První zastávkou je Playa Matapalo, kde se pouze zastavujeme zchladit se a pokračujeme na další pláž Playa Flamingo. Tady jsme zastavili na déle, protože jsme využili a užili si velké vlny. Když jsme se dostatečně zchladili, pokračovali jsme na další pláž a to na Playa Grande. Tady jsme si dali krátkou procházku až na konec pláže, která už nese jiný název, a to Playa Tamarindo. Tady si sedáme do pohodlných polštářů na pláž, chillujeme, dáváme si osvěžující drinčík a pozorujeme leguána, který se prohání po pláži.
Až ve večerních hodinách dorážíme do Montezumy. Tahle vesnička má svůj skvělý vibe. Je plná freelancerů, cestovatelů, hippies lidí (marihuana je cítit všude mimochodem), restaurací, barů a hostelů. I přesto, že je to malá vesnička, je tu překvapivě hodně lidí. Party tu jede až do samého rána a je slyšet na celou vesnici (my kvůli tomu nemohli zaspat :D).
Ubytování: Hotel Cabinas Mar y Cielo (stálo nás 1420 pro 2 osoby na noc)
6. den – Refugió Nacional Curú, přesun k Manuel Antonio NP
Šestý den ráno začínáme výletem do parku Refugió Nacional Curú. Už při příchodu si všimnete bohaté fauny a flory. Hned tu vidíme krásnou pláž, po které se prochází srnečka. O pár kroků dál zase mýval krade jídlo z batohu. My vidíme mývala poprvé a je zde k vidění ten krásný kontrast toho, jak my ho pozorujeme jako vzácnost a exotické zvíře a Američani na něj křičí „kšic“ jako my na kočku.
Prošli jsme se džunglí, kde jsme narazili na opice, které se proháněly a vřeštěly kolem nás. Tento park nás opravdu uchvátil, a proto jsme se rozhodli zde strávit celý den.
Večer přijízdíme do Quepos, a začínáme hledat ubytování. Na bookingu jsme našli pouze jedno volné, tak koukáme na cenu a jdeme se zeptat osobně. Ubytování se skládalo z „mini chatiček“. V hlavní budově byl balkon, který sloužil jako společná místnost, kde seděli hosté a povídali si jak spolu, tak s majitelem. Tohle místo má opravdu své kouzlo.
Poté jsme si ještě jsme si zajeli do centra městečka Quepos na jídlo. Quepos je silně ovlivněn americkými turisty, což bylo patrné na každém kroku – americké restaurace jsou na každém rohu, přecpané Amíkama sledujících fotbal nebo baseball. Tak jsme si dali burger a šli si užít atmosféru našeho ubytování.
Ubytování: Guest House Pura Vida (tím, že jsme přijeli v 8 hodin večer a zeptali jsme se majitele, jestli má volno, místo 60$ na noc nás stálo ubytování krásných 50$ pro 2 osoby)
7. den – Manuel Antonio NP, přesun k Volcán Irazú
V 9 ráno jsme už vstupovali do parku Manuel Antonio. Vstup stojí 18$. A pokud jsme dosud nepotkali žádné turisty, vypadá to, že se tu všichni sešli. Aby taky ne, tenhle park je jedním z nejpopulárnějších NP Kostariky. Takže pokud si park chcete užít bez návalu turistů, doporučujeme jít do parku hned na sedmou. Park je to úchvatný a dokonce byl zařazen mezi 12 nejkrásnějších NP světa.
Mířili jsme na 2 vyhlídky. Přes pláž, kde už se několik místních i turistů vyvalovalo, džunglí, kde jsme si všimli několika lenochodů, opic i želv. A vyhlídky? Dechberoucí! Cestou zpátky jsme potkali dvě opice, které asi nebyly nadšené z návalu turistů a dávaly nám to pořádně najevo – cenily na nás zuby o sto šest. 😀
Nával radosti jsme vstřebávali i při cestě k Volcánu Irazú. Jeli jsme vnitrozemím, a to znamená převýšení. Byli jsme neskutečně hotoví z toho, že u nás má nejvyšší hora 1620 m.n.m., a tady si jen tak přejíždíte na druhou stranu ostrova v převýšení 3000 m.n.m. jakoby se nechumelilo.
Nakonec jsme dorazili do bývalého hlavního města Kostariky – Cartaga, kde jsme začali shánět ubytování, což byl trochu oříšek, a poprvé jsme si na chvíli mysleli, že budeme spát v autě, protože všude měli plno. Nakonec jsme ale sehnali. Všimli jsme si, že tu kolem svých domů mají vysoké ploty (ale jako opravdu vysoké). Víme, že kriminalita na Kostarice je minimální, ale příjemný pocit jsme z toho opravdu neměli.
Ubytování: La Casa de Mamá Coyita (zaplatili jsme 1150 Kč pro 2 osoby na jednu noc)
8. den – Volcán Irazú, přesun na východ – Cocles
Ráno po skvělé snídani, kterou nám připravila naše paní domácí, jsme vyrazili na Volcán Irazú. Autem je možné dostat se až na vrchol za poplatek 15$. Vulkán se nachází 3432 m.n.m. a je tak nejvyšší sopkou Kostariky. Je tvořena několika krátery a pokud budete mít štěstí, jeden z nich uvidíte zalitý tyrkysovým jezerem, které bylo vytvořeno důsledkem erupce roku 1963.
Po prohlídce vulkánu jsme jeli hledat ubytování do Puerto Viejo de Talamanca. Tohle jsme trochu podcenili, protože východ ostrova je opravdu turistický, takže vše low cost bylo obsazené.
Cesta nám trvala opravdu dlouho a než jsme dojeli, bylo k večeru. Navíc nás po cestě zastavili policajti. Ano, Tom už byl hotový z toho, že musí všude jezdit 30 km/h, a tak předjížděl na dvojité čáře. Já si na navigaci všimla až pozdě výstrahy policajtů. Ale co, říkáme si, vždyť jsme ve španělsky mluvící zemi, to bude naprosto v pořádku. Pánové nemluvili sice anglicky, ale i tak přišli vysmátí a nadšení, že mluvíme španělsky. Docela dlouho jsme si povídali, tak si říkáme – dobré, dostaneme jen upozornění a jedeme dál. Najednou ale přišli s tím, že jsme tedy předjížděli na dvojité čáře a že nám vypisují pokutu 333 333 colonů (v přepočtu skoro 15.000 Kč), a že pokud pokutu nezaplatíme, nebudeme odsud moct odletět. Ajejej. Dobrý, smlouváme, děláme ze sebe debily a nakonec nám tedy řekli, ať jim dáme 200$ a jedeme. 200$ samozřejmě do kapsy. Říkáme si, že nás asi určitě natáhli, protože samé trojky jsou trochu podezřelé, ale pak si hledáme na internetu, že tyto pokuty jsou tu naprosto normální a v souladu se zákonem. Tom od té doby jezdil opět podle předpisů, protože další peníze do větru bychom už nezvládli. Takže POZOR! Policajti tu nejsou naladění na španělský styl „mañana“.
Do Puerto Viejo de Talamanca jsme přijeli až na večer a když jsme sehnali ubytování, jediné, na co jsme měli sílu bylo pozorovat páreček tukanů v dálce na stromě.
Ubytování: Ocean’s Breeze Apartment and Rooms (zaplatili jsme 1500 Kč pro 2 osoby na jednu noc)
9. den – Cahuita, Playa Punta Uva
Tenhle den jsme si dali lenošící. To znamená, že jsme prozkoumali ostrov od městečka Cahuita až po městečko Punta Uva, kde jsme to zalomili na pláži a užívali si pláže a vln. Všimli jsme si, jak rozdílný je východní ostrov od západního, co se turistů týče. Tady jich je opravdu přebytek, zatímco na západě jsme turisty potkali jen zřídkakdy.
Ještě jsme se stačili přesunout do jiného ubytování do Cahuity. Po cestě nás zaujal rádoby reggae bar s živou hudbou a večerním grilováním, do kterého jsme večer zamířili. Takže já si dala klasicky hranolky – protože grilovali jen maso a Tom si dal jamajské jerk. Jeden drinčík a hurá na ubytování.
Ubytování: Piscina natural on the sea (zaplatili jsme 2942 Kč pro 2 osoby na dvě noci)
10. den – Cahuita NP
Ráno (dobře, na 10, v klidu po snídani) jsme se vydali do Cahuita NP. Tenhle park nabízí 8,4 km dlouhý trail. Od písečné pláže po džungli. Vstup do parku je zdarma. Nebo takhle – u přepážky řeknou, že vstup zdarma je, ale je založen na dobrovolném příspěvku.. ale víte jak to chodí.
Park je známý pro svou obrovskou biodiverzitu a je velmi důležitý, protože chrání korálové útesy, mangrovové lesy a tropické deštné pralesy.
Tenhle park nás okouzlil už od začátku. Tolik zvířat jsme za celou naši návštěvu Costa Ricy neviděli! Opice, zvyklí na přítomnost lidí, uvidíte po svém všude, ale lenochody jsme vypozorovali pouze, když na ně upozornil nějakou skupinku jejich průvodce. Uvidíte tu i hady, mývaly a spící netopýry. Navíc, pokud budete trávit v parku větší část dne, doporučujeme si vzít i plavky, protože na okružní cestě potkáte mnoho skrytých pláží, na kterých nikdo není!
V parku jsme strávili asi 3 hodiny. Cesta končí kousek od silnice, kam jezdí shuttle, který nás za asi 4$ hodil zpátky do Cahuity. No a jelikož jsme byli okouzleni barvou moře, která tu je, a zjistili jsme, že se kolem parku rozléhá největší korálový útes v zemi, domluvili jsme si v Cahuitě na další den výlet loďkou na šnorchlování.
11. den – šnorchlování u Cahuita NP, Playa Cocles
Na 10. hodinu ráno jsme měli domluvenou loďku. Po snídani jsme se tedy vydali ke vstupu Cahuita NP, kde čekal pán, který nás odvedl k jeho kamarádovi. Domluvili jsme se na částce 50$ (tím, že tyhle služby nenabízel „ofiko“, tak se nechal lehce stáhnout). Odvezl nás k místu, poblíž Cahuita NP, které znal, a věděl, že tu nějaký podmořský život bude. Ano, něco jsme tu sice viděli, ale bohužel ten den byl neskutečný proud, který vířil písek, a tak byla opravdu špatná viditelnost. Mě jako potápěče tohle šnorchlování nijak neohromilo.
Po této akci jsme se domluvili, že nás hodí na pláž parku, a my si to po svých dojdeme. Co si budeme, chtěli jsme si ještě užít opice, hady a dokonce jsme tu spatřili i baziliška.
Odpoledne jsme strávili na Playa Cocles, kde jsme si užívali slunce a moře. Po nákupu naší večeře v místním supermarketu, jsme zamířili na naše nové ubytování. Tady jsme začali obdivovat jejich šetrnost k přírodě. Na pohozené odpadky tu narazíte opravdu jen zřídka, protože na čistotu si tu velice zakládají. Na východní straně tu navíc skoro nenarazíte na koš na směsný odpad – třídí se tu opravdu všechno.
Zdržovali jsme se sice stále poblíž Cahuity, ale tím, že jsme neměli ubytování zamluvené dopředu, mohli jsme se ubytovat vždy jen na chvíli.. a byli jsme opravdu rádi, že nemusíme spát v autě :D.
Ubytování: Bambutel Cocles (stálo nás 1112 Kč pro 2 osoby na noc)
12. den – jih východní pobřeží – hranice s Panamou, Playa Gandoca, Playa Manzanillo, Playa Punta Uva – pozorování lenochoda
Ráno jsme jeli prozkoumat úplný jih ostrova a mrknout se, jak to vypadá na hranicích s Panamou. Po cestě jsme zajížděli do uliček, které vedli na pláže. Třeba na takovou Playa Gandoca s černým pískem. Není tu ani noha, nicméně není divu, protože ty vlny, které jsme pozorovali, nás sice lákali do moře, ale uměli jsme si představit ten proud, který by nás odnesl do moře. Naopak na Playa Manzanillo už nějací turisté byli (ale opravdu jen pár). Uprostřed pláže tu leží vrak lodi, který se z nějakého důvodu stal plátnem pro sprejaře. Vrak zvaný „Cristobál Colón“ tu leží od roku 1944, který ztroskotal v bouři. Chvilku jsme tu pobyli, ale pak jsme stejně vyrazili na naší nejoblíbenější pláž – Punta Uva.
Na Punta Uva si tak ležíme, hrajeme karty, a asi po 2 hodinách si Tom všimne, jak se něco pohybuje na stromě, pod kterým celou dobu ležíme. A víte čeho? Lenochoda, který celou dobu polehával na stromě (a to dost na nízkém stromě), pod kterým jsme leželi! Umíte si představit, co jsme asi zbytek dne dělali. Ano, pozorovali jsme lenochoda, a to až do úplného setmění.
Na konci dne jsme si jen stihli nakoupit a přesunout se do našeho dalšího ubytování – opět ve stejném městečku.
Ubytování: Hotel Casa Merlin (stálo nás 1413 Kč pro 2 osoby na noc)
13. den – východ slunce na Playa Punta Uva a přesun do Tortuguero NP
V 5:50 jsme už byli na Playa Punta Uva – úplně samotní – a pozorovali jsme nádherný východ slunce. Po včerejší zkušenosti tu hledáme známky lenochodů, ale nikde nic. Po snídani se přesouváme do Tortuguero NP.
Do Tortuguero NP se dá dostat pouze lodí. Takže necháváme auto na parkovišti v La Pavona Harbour, odkud nás loďka vezme do 10-15 mil vzdáleného Tortuguero NP. V restauraci si kupujeme lístky na svoz (5$ na jednoho). Tady ale vzniká malý zádrhel. Tím, že jsme tu v období, kdy je málo vody, cesta do parku trvá zhruba 2 hodiny (místo 1-1,5 hodiny). Takže tu příšerně dlouho čekáme na další loď. Poslední loď tu připlouvá v 16:30, my na ni ale čekali do 17:30. Doporučujeme tu být tedy dříve a jet radši dřívějším svozem, abyste z cesty něco měli a nekoukali do tmy, jako jsme koukali my. Je totiž dost možné, že zahlídnete tapíry nebo aligátory. Řidiči jen řeknete místo, kde jste ubytovaní a on vám řekne, kdy vystoupit. Vystupovali jsme jako poslední, protože jsme měli ubytování v malé „vesničce“ jménem San Francisco, kde se nachází jen jedno ubytování. Všichni vystupovali do celkem turistického přístavu, my ale neměli páru, kde jsme co objednali. Nakonec tohle místo mělo své kouzlo, protože jsme tu byli opravdu jediní turisté mezi místními.
Při příchodu na ubytování jsme dostali instrukce, ať si hlavně zavíráme okna a ihned za sebou zavíráme dveře, protože tu žije všelijaká havěť. No my ihned po příchodu na pokoj zahlédli asi tak 10 cm brouka. Asi bychom ho něčím sejmuli, ale nechtěli jsme narušovat místní faunu, a tak jsme došli za majitelem. Majitel si z nás dělal srandu, jestli si kvůli „cucurache“ (švábovi) má vzít pálku, ale jak jsme si všimli, sám se ho docela bál a nakonec ho stejně sejmul. 😀
Šli jsme prozkoumat ještě tamní vesničku a sedli si na pivko v místním „baru“, kde nebyla kromě majitele ani noha. A to se nám líbí 🙂
Ubytování: Chinitas Eco Lodge (stálo nás 2032 Kč pro 2 osoby na 2 noci)
14. den – výlet po kanálech Tortuguero NP, NP Tortuguero pěšky
Minulý večer jsme se s majitelem domluvili, že nám zařídí výlet loďkou po kanálech Tortuguero. Výlet nás stál 50$. Po snídani na nás čekal už Enrique, v dřevěné loďce zaparkované u mola u ubytování.
Celá plavba trvala asi 2 hodiny. Řekli jsme mu, že naším hlavním cílem byli aligátoři. Což ho trochu zaskočilo, protože nebylo úplně období, ale s jeho snahou jsme jednoho viděli. Vzal nás malými kanály podél většiny parku a v dálce nám ukazoval a popisoval zvířata. Například takové tukany i jiné druhy ptáků, opice, kajmana, leguány, opice a mnoho dalšího. A musím vám říct, stálo to za to!
Nechali jsme se vyhodit v Pococi, což je takové hlavní turistické místo v parku. Tady jsme se vydali do parku pěšky. Vstup je tu opět dobrovolný. Park je známý i například tím, že v něm žijí pumy. My jsme měli v plánu zaplatit si večerního průvodce, který vás do parku vezme a pozorujete všelijaké havěti, ale po naší zkušenosti jen s nějakým broukem, jsme od našeho plánu sešli.
Po naší procházce parkem jsme zamířili na Playa Tortuguero. Tortuguero se jmenuje proto, že v období listopadu sem připlouvají zelené mořské želvy a tvoří si zde obrovské díry, do kterých pak kladou vajíčka.
Potom jsme si už jen prošli město, počkali na svoz k našemu ubytování a zašli si do té samé místní hospůdky, kde jsme byli opět samotní. Tady jsme si dali smaženou rýži a kuchař byl tolik nadšený z návštěvy turistů, že nám přinesl ochutnat kostarickou pochoutku „patacones“ – slané smažené zelené banány.
Další den už jsme v 5:30 čekali na první svoz na pevninu a bez problémů jsme se vrátili do San José, odevzdali auto a mířili domů.
Po cestě jsme ale měli na den zastávku v… New Yorku! 🙂