Letěli jsme z Prahy do Chicaga s jedním přestupem. Měli jsme příruční zavazadla, ale už na letišti nám nabídli, že nám je zdarma odbaví do podpalubí. To nám přišlo jako super nápad, protože jsme letěli dlouho a aspoň jsme je nemuseli tahat s sebou. Všechno důležité jsme měli u sebe v batůžcích, takže jsme si nedělali velké starosti. Kufry byly spíš na oblečení a pár dalších věcí, které jsme nepotřebovali okamžitě.

Po příletu do Chicaga jsme čekali už pár desítek minut u pásu a dělali si legraci, že náš kufr určitě přijede poslední, nebo nepřijde vůbec. Nakonec se vtip stal skutečností – kufr opravdu nedorazil. Stáli jsme snad hodinu u pásu a doufali, že se někde objeví, ale marně. Postupně jsme sledovali, jak ostatní cestující berou svá zavazadla a odcházejí, a my jsme tam zůstali s narůstajícím pocitem bezmoci.

Jako první jsme se šli ptát na Lost & Found přepážku. Nejsme prý jediní, komu kufr chybí. U pásu postávalo ještě asi pět dalších lidí, kteří řešili stejný problém. Zaměstnanec letiště nám ale sdělil, že o našem kufru neví vůbec nic, zatímco u ostatních prý věděl, že jejich kufry přiletí druhý den. My jsme dostali jen povzbudivý úsměv, formulář PIR a referenční číslo. Upozornili nás, že adresu, kam má být kufr doručen, můžeme změnit i online – což jsme uvítali, protože nás čekal roadtrip a nebylo jisté, kde všude budeme nocovat.

Další den jsme o kufru stále neměli informace. Potřebovali jsme řešit hlavně oblečení. Tentokrát jsme díky Toma strategii balení neměli klasicky „můj“ a „jeho“ kufr. On balí tak, aby v každém kufru byl mix našich věcí – trochu jeho, trochu mých, a hlavně aby ztráta jednoho kufru nebyla úplná katastrofa. Jenže i tak jsme měli jen hygienu a spíš teplejší oblečení. A  problém byl, že následující den jsme vyráželi z Chicaga do Miami, kde bylo o třicet stupňů víc. Já měla na sobě zimní boty a kabát a letní oblečení zůstalo v nedostupném kufru.

Pro nedostatek informací jsme kontaktovali zákaznickou podporu aerolinky přes WhatsApp. Tam se nám ozval týpek, který byl sice milý, ale taky nám nedokázal říct, kde kufr je. Informovali jsme ho o tom, co nám chybí, a on nám poradil, ať se nebojíme a klidně si jdeme koupit základní věci – ať si všechny účtenky schováváme, že nám je proplatí, ať už se kufr najde, nebo ne.

Čekala nás tedy nákupní terapie z nutnosti – museli jsme jít do outletu a koupit všechno základní: letní boty, trička, šortky, spodní prádlo. A účtenky jsme si samozřejmě pečlivě schovávali.

S pánem na Whatsappu jsme mohli operativně řešit doručení i změnu adresy, pokud by se kufr náhodou našel. Každý den jsme kontrolovali stav a psali dotazy, ale odpověď byla pořád stejná – kufr je stále nezvěstný.

Nakonec se kufr dlouho neobjevoval, takže jsme se smířili s tím, že bez něj celou dovolenou zvládneme. Po návratu domů nám ale volal taxikář, že nám veze kufr – zůstal celou dobu v Praze a nikdy ani neodletěl! Směs úlevy, frustrace a trochu i pobavení – protože tohle nevymyslíš.

Až po tom, co nám kufr přivezli domů, jsme požádali aerolinku o kompenzaci. Nechtěli jsme to hned hrotit, protože jsme nevěděli, jestli se kufr nakonec najde a mohou prohlásit zavazadlo za ztracené až po 21 dnech. Nakonec nám aerolinka skutečně proplatila všechny náklady za oblečení. Ale jakože ÚPLNĚ všechny.

Poprvé jsme také využili naše cestovní pojištění. U pojišťovny jsme předtím nikdy nic neřešili, protože naštěstí na dovolených nikdy žádné větší drama nebylo. Ale právě tahle zkušenost nám ukázala, že mít cestovní pojištění je prostě k nezaplacení. My máme rodinné cestovní pojištění od ČSOB, automaticky k prémiovému účtu ke kreditní kartě, a do té doby jsme ani moc neřešili, co vlastně všechno kryje.

V tomhle případě se ale fakt vyplatilo – částka, kterou nám pojišťovna proplatila, byla opravdu velká. Nejen, že jsme díky tomu měli „nové oblečení zadarmo“, protože aerolinka nám proplatila všechny nákupy, ale pojišťovna nám k tomu ještě zaplatila kompenzaci za naši újmu a za to, že jsme místo procházek po Chicagu museli trávit den nakupováním. Takže jestli někdo váhá, jestli to cestovní pojištění ke kartě vůbec má smysl… jo, má! Nikdy nevíte, kdy se vám tenhle malý bonus může opravdu vyplatit.