Napříč Zakynthosem

Tento rok jsme se, i přes nepříznivé podmínky, který způsobil coronavirus, a i přesto, že jsme nevěděli jestli vůbec odletíme, rozhodli prozkoumat část Řecka, a to konkrétně Zakynthos. Pro mě už to byla 3. návštěva, nicméně ostrov se mi tolik zalíbil, že jsem neváhala ani chvilku a chtěla s tímhle krásným místem seznámit jak přítele (Toma), tak kamarády (Míšu a Fílu). Naši cestu ještě více potvrdil fakt, že jsem tu při každé návštěvě měla to štěstí a šnorchlovala se želvami.

Co nezapomenout nebo si sehnat na místě

• boty do vody – pokud nebudete trávit čas na jednom místě, ale budete naopak vyhledávat malé neupravené plážičky, rozhodně je doporučujeme, protože tyto pláže jsou kamenité
• šnorchl a brýle – podmořský život tu není obzvlášť rozmanitý, nicméně Zakynthos je známý tím, že se tu nachází ohrožený druh karety obrovské. A já vás navedu na místečko, kde je rozhodně uvidíte :).

Letenky

Letenky jsme si kupovali přes Smartwings už v únoru. Do Řecka je velmi těžké se dostat za nižší ceny a to dokonce i s několika hodinovými přestupy. Proto nás přímé letenky stály kolem 7.000 Kč.

Celé měsíce jsme tedy čekali, jestli situace dovolí a budeme moci odletět. Naštěstí jsme mohli 8. června ve 2 ráno odjet na letiště. Auto jsme nechali přímo na letišti pod společností Go parking za 890 Kč na týden. V 5:15 jsme pak odlétali a na Zakynthos dorazili o 2 a půl hodiny později.

Pokud budete nechávat auto na letišti, zarezervujte si parkování předem online – vyjde vás to o několik set korun levněji.

⇒ POZOR: Na Zakynthosu je o hodinu vyšší čas. My jsme dorazili v 7:40 našeho času, jejich ale 8:40!

Před odletem jsme museli vyplnit dotazník a den předem nám přišel do emailu QR kód. Na základě toho pak namátkově testovali. U nás to schytal jen Tom, a tak mu na letišti dělali výtěry, po kterých ho ale ihned pustili a do 24 hodin mu přišla SMS s negativním výsledkem. Pokud by byl pozitivní, musel by do karantény (uff).

Z letiště jsme si vzali taxi, protože jsme měli ubytování asi 5 km od města. Navíc jsme jeli ve čtyřech a taxi nás stál asi 20€.
Autobus tu sice jezdí, ale do hlavního města Zante, kde pak musíte přesednout na další spoj. Ti, co se ale chystají do Zante, se dostanou do města cca za 2€ autobusem.

Ubytování

Ubytovaní jsme byli asi 5 km od města Tsilvili. Apartmánek jsme si našli přes Airbnb, a protože nám bylo jedno, kde přespíme, vybrali jsme si jedno z těch levnějších, ale blízko do města.
Bydleli jsme u místních, kteří uměli anglicky leda tak ahoj, ale i tak byli velmi vstřícní a ochotní. Večer jsme měli k dispozici i kamna, kde jsme mohli grilovat a posedět.
Za 7 nocí jsme zaplatili kolem 400€  – pro 4 lidi v jinak drahém Řecku to byla krásná a odpovídající cena.

Odkaz na naše ubytování najdete tady.

Doprava

Hned po ubytování jsme se šli porozhlídnout po okolí s tím, že narazíme na půjčovnu skútrů. Tím, že jsme v minulosti už Řecko několikrát navštívili, byli jsme si celkem jistí, že na půjčovnu narazíme ihned, a proto jsme si ani neudělali rezervaci dopředu. Sakra jakou chybu jsme udělali! Hledali jsme asi hodinu (v tom horku nic moc příjemného) a nakonec jsme se domluvili v nedalekém hotelu, že nám skútry půjčí, ale za vyšší cenu, než kdybychom si je rezervovali.

Z naší zkušenosti.. rezervujte si skútry dopředu. I když jsme obvolali ten den několik půjčoven, většina jich už skútry k dispozici neměla!

⇒ Doporučení: pokud pojedete jen s batohem, nebojte se půjčit si skútr již na letišti. Všechno je tu opravdu kousek.

První den – Laganas

Po tom, co se nám podařilo půjčit si skútry, jsme se konečně vydali na cestu. Měli jsme v plánu procestovat jižní část ostrova, nicméně Míša s Fílou po prvních 200 metrech na skútru uklouzli a dost se odřeli (:D). Teď už je to k smíchu, nicméně na začátku dovolené, kde každý den paří sluníčko, nám do smíchu nebylo.
Aby tedy Miška s Fílou nevystavovali čerstvé rány přímému slunci, dojeli jsme na nejdelší pláž na ostrově Laganas k místnímu baru. Zahráli jsme si kulečník, dali si pár drinků, Miška s Fílou schladili své rány v moři a tím jsme zakončili náš první neúspěšný den.

Druhý den – Alykes, Xigia, Skinari Lighthouse, Navagio beach

Druhý den byl náš cíl jasný. A to sice pomalu se se zastávkami dostat na nejznámější vyhlídku – pláž Navagio. 

Ještě před tím jsme si ale zajeli do místní pekárny pro snídani, kde jsme si dali mimochodem skvělé kafe (a pro které jsme se stavovali pak každý den), dotankovali vedle na benzínce (která patřila k pekárně stejné rodině) a nakoupili v supermarketu vodu a svačinku na cestu. 

Vyjeli jsme tedy po východní straně ostrova k vyhlídce. Jelikož ale rádi procestujeme i ten nejzazší kout ostrova, jeli jsme podle mapy a sjížděli z cesty, abychom se mohli pokochat malými plážemi bez lidí a po cestě na sluníčku se smočit. 

První zastávku jsme si udělali u malebné kamenité pláže v Alykes, kde samozřejmě nikdo nebyl, jen dva koně, ktěří nás okukovali ze břehu. Když jsme se dostatečně otužili a pohladili koně, chtěli jsme jet dál. To bychom ale nebyli my, aby se nám něco nepřihodilo. Zabouchli jsme si klíčky od skútru pod sedačkou (dobře, já je zabouchla), takže jsme dalších pár minut strávili tím, že jsme je lovili.
Po úspěšném odlovení jsme se vydali dál na sever. Směrem na sever po nejvýchodnější silnici nejblíže ke břehu, končí zpevněná cesta a začíná “písková”. Proto tady na skútru opravdu opatrně. 

Další zastávkou byla pláž Xigia, což je sirná pláž, o které se říká, že má léčivé prameny. Nicméně díky mým orientačním smyslům jsme sjeli o něco dříve a místo našeho cíle jsme se dostali na pláž Little Xigia. Což ale bylo milé překvapení. Na vyhlídce s nádhernými panoramaty tu stojí bar, kde jsme se schladili čerstvou pomerančovou šťávou, sešli těch pár schodů a alespoň se tu vykoupali. Věděli jsme ale, že jsme poblíž, neboť síra už byla z moře cítit a voda nebyla průzračná jako jinde.
Na pláž jsme se chtěli ale tak či onak dostat, a tak jsme na ni i přes první neúspěch mířili. Nelze ji přehlídnout jak kvůli zápachu, který ucítíte již na hlavní silnici, tak díky návalu turistů. Pláž je to maličká, turistů mnoho, a tak nám na ni stačil pohled ze shora a jeli jsme dál.

Dále jsme zastavili až na skoro nejsevernějším místě Zakynthosu u majáku “Skinari Lighthouse” a poté se vraceli ještě k větrnému mlýnu, u kterého je molo, a kde jsme poprvé vytáhli šnorchly kvůli malým rybkám, co tu plavaly. Je tu i molo na skákání do vody, ke kterému se váže příběh “Tom a strach z výšek”, kdy Tom dělal divadlo jiným Čechům, které jsme tu potkali a kteří nechtěli odejít, dokud Tom neskočí. Trvalo mu to asi půl hodiny záběru na go pro (protože to chtěl mít samozřejmě natočené, ale nevěděl, kdy skočí) a při překonání strachu si pak vysloužil potlesk od publika :D.

Když jsme se pak přesunuli na západní část ostrova na náš poslední cíl – vyhlídku na Navagio Beach konkrétně na vrak lodi, udivilo nás, že je tu tak málo lidí. Z přidělané vyhlídky je tu vidět opravdu málo a tak jsme se vydali asi tak na 15 minutovou cestu směrem na cíp, kde byl opravdu dech beroucí výhled.
Vrak je nazýván Panagotis a legenda říká, že to byla pašerácká loď, která ztroskotala kolem roku 1980, když nelegálně převážela tabák a alkohol. Někteří místní ale tvrdí, že sem loď byla pouze nastrčena jako návnada na turisty.

⇒ POZOR: Dávejte si opravdu pozor na to, abyste při snaze udělat hezkou fotku nespadli dolů. Ne jeden turista se tu zabil..

⇒ TIP:: Na tuhle cestu doporučuji pevnější boty.. rostliny, které tu rostou mají trny.

Třetí den 

Tenhle den jsme strávili opět odpočinkem na pláži Laganas ve stejném baru “Cubaneros”. I přesto, že jsme chtěli okusit jiný, tenhle se nám zdál nejlepší. A co si budeme.. tím, že koronavirus nebyl u konce ani zdaleka, mnoho jiných barů nebylo otevřených.

Večer jsme si pak dali talíř řeckého kuřecího gyrosu v malé restauraci v Tsivilli.

Poté jsme poprvé zajeli na minigolf v Tsivili, který jsem si pamatovala z první návštěvy tady, asi před 7 lety, a který byl pro mě nejlepším minigolfem, který jsem kdy zkusila. Touhle zábavou jsme pak trávili většinu večerů a to i díky dvěma bratrům – Costasovi a Christianovi (Američanům), kteří to tu vlastní, a se kterými jsme se náramně bavili.

Čtvrtý den – Vrachionas, Torre Veneziana, Porto Roxa Beach

Snídaně v pekárně, nákup na cestu a cíl? Vnitrozemí, konkrétně nejvyšší hora na Zakynthosu – Vrachionas. Doufali jsme v krásný výhled. A to opravdu byl. Jen cesta nahoru byla náročná a myslím, že mě ten den všichni nesnášeli :D. Ale opravdu to stálo za to. Cestou projíždíte malými někdy už neobydlenými vesničkami a hlavně.. nikde žádný turista 🙂

Dále jsme vyrazili na západ hledat další výhledy. Po několika hodinách hledání, příšerných cestách a únavě, jsme se dostali k zřícenině Torre Veneziana, věži v benátském stylu, která se dříve používala k pozorování nepřítele. A můžu říct, že tohle místo má své kouzlo.

Poté jsme pokračovali více na jih západu. Ten je opravdu pustý. Až po dlouhé cestě (ale za to krásné zpevněné silnici) a pátrání jsme objevili krásný záliv “Porto Roxa Beach”. Tady jsme ukončili náš den. Opět bylo krásné to, že tu na moc turistů nenarazíte. Nad zálivem jsme si dali v místní restauraci něco malého na zub, zahráli karty a chtěli se uvelebit na lehátkách – ty ale byly placené a neplatilo tu pravidlo “kup si u nás pití a máš zadarmo lehátko”. A jelikož jsme tu chtěli strávit třeba jen 2 hodiny, radši jsme se uvelebili na molu opodál.

Pátý den – půjčení loďky, Carreta Carreta

Na náš pátý den jsme si s předstihem 2 dny zarezervovali u místního pána loďku v přístavu Limni Keri Harbour konkrétně v „Taverně Nicolas“. Stála nás dohromady 150€ na celý den (120€ půjčení a 30€ benzín) – nejlevnější, kterou jsme sehnali. Menší loďku si tu bez problémů můžete půjčit sami a bez průkazu, a věřte, že řídit ji a zakotvit, není nic složitého.

Náš plán byl dojet na jihozápad ostrova, kde je hranice, za níž už nemůžete. Kvůli proudům a vlnám, které jsou na západě ostrova, je nebezpečné jezdit dále a dokonce zakázané. Nebojte se, že byste snad nepoznali, kam až můžete. Na samé hranici stojí lodní hlídka, která vás upozorní.

Opravdu doporučuji si loďku alespoň na jeden den půjčit, protože ze břehu můžete vidět krásné skryté pláže, které jsou jinak než na lodi nepřístupné, zakotvit u ní a mít ji jen a jen pro sebe.

Náš hlavní cíl byl ale objevit Karetu obrovskou. A i přesto, že vás místní nasměrují ke zdejšímu ostrovu Marathonisi opodál a budou vám tvrdit, že právě zde je můžete vidět už z pláže, nám se je najít nepodařilo (ani ty dvě návštěvy minulé roky). Po dlouhém hledání v širém moři jsme se rozhodli zajet na místo, kde jsem je pokaždé viděla. A chvála bohu! V mělké vodě jsme zahlédli hned dvě, jak se na hladině nadechují. S jistotou teď tedy mohu říct, že se zdržují u ostrůvku Cameo Island. Je zde navíc přístup do vody hned ze břehu. Právě tam jsme se i s Tomem ještě několikrát vrátili, protože nás nadšení z těchto mořských tvorů nikdy neopustilo.
Do fotek vám dávám mapu s označením, kde přesně želvy hledat.

1. Nasaďte si šnorchly a pozorujte želvy z vody. Je to opravdu pozoruhodné. Nemusíte se jich bát. Želvy jsou mírumilovní tvorové a rozhodně vám neublíží

2. Půjčte si loďku i na severu a jeďte se kouknout na Blue Caves – tady loďka stojí více než na jihu, ale projíždět loďkou jeskyněmi je opravdu krásný zážitek.

Šestý den

Náš poslední den jsme se chtěli kouknout na ostrov Cameo Island. Nicméně, když jsme viděli kolik turistů na tak malý ostrůvek (a ještě placený!) směruje, rychle jsme to vzdali a skočili jsme si radši u lávky do vody k želvám. Tady a na vedlejší pláži u Vezalis Beach Bar jsme strávili celý den.

Na večer jsme se pak vydali ještě do hlavního města Zakynthosu – Zante. Procházet se starými uličkami tohoto městečka je velmi uklidňující a večer kouzelné.

Samotný večer jsme strávili ještě na minigolfu s Amíkama a spokojení jsme jeli druhý den ráno domů. 🙂