Chicago: město blues, pizzy a nekonečných mrakodrapů
CHICAGO: MĚSTO BLUES, PIZZY A NEKONEČNÝCH MRAKODRAPŮ
Chicago, město, kde se nad řekou zrcadlí mrakodrapy, kde voní pizza jinak než kdekoliv na světě a kde se blues hraje přímo z duše. Chicago je město kontrastů. Moderní i nostalgické, živé i klidné, drsné i laskavé. Každá jeho ulice má svůj příběh a každý večer tu zní jako soundtrack k americkému snu. Pokud máte na návštěvu Chicaga jen jeden den, nechte se inspirovat naším itinerářem. Poradíme kam jít, co ochutnat a proč si tohle město prostě zamilujete.
První pohled na Chicago
Přijeli jsme těsně před setměním a první zastávka byla jasná. Chtěli jsme vidět panoramu města.
Zaparkovali jsme tedy na Montrose Beach a vytáhli dron. Sedli jsme si mezi místní, kteří sem chodí běhat, hrát frisbee nebo si prostě jen dát drink a užívat si rozsvícené Chicago. Jak se Chicago pomalu rozsvěcovalo, začala celá ta ikonická skyline nabírat úplně jiný rozměr. Nádhera, opravdu.
Ubytování: Holiday Inn Chicago Dwtn - The Mart by IHG (333 USD / 2 osoby na noc)
Bluesovej večer v Chicagu
Večer jsme se rozhodli ještě projít po městě. Chicago má přes den své kouzlo, ale večer? Úplně jiný svět. Světla, ulice plné lidí, hudba, co se line z otevřených dveří barů. Věděli jsme, že chceme zažít to pravé blues nebo jazz, ale kam jít, to jsme netušili.
Nakonec jak jsme se tak procházeli, narazili jsme na bar Blue Chicago, ze kterého jsme zaslechli hudbu. Zvenku vypadal docela nenápadně, ale už od dveří to dunělo. U vchodu stál sekuriťák, který se na nás jen usmál a šel nám najít místo.
Bar byl narvaný k prasknutí. Malé pódium, na něm zpěvačka, která to fakt zpívala srdcem. Kytary, bicí, lidi namačkaní u stolů, ruce ve vzduchu, ohromný potlesk mezi každou písničkou. Bylo to tak neskutečně autentický, že jsme úplně zapomněli na čas. Měli jsme v plánu zůstat na jeden drink.. no, odcházeli jsme po dvou hodinách. Ten večer byl totiž fakt naprosto boží.
Zajímavost: Blues sice vzniklo v deltě řeky Mississippi, ale právě v Chicagu se zrodilo elektrické blues, které později ovlivnilo rockovou hudbu po celém světě. Do města se během Velké migrace přistěhovaly tisíce Afroameričanů z jihu a přinesli s sebou svůj zvuk, který tu dostal nový rytmus, sílu i duši.
Deep dish pizza
Druhý den pršelo. Ale i tak jsme se vydali na procházku městem. Nicméně při té procházce jsme se rozhodli, že dneska prostě musíme ochutnat tu slavnou Deep dish pizzu.
Skončili jsme proto u Giordano's, což je jedna z nejznámějších pizzerií v Chicagu. Už na první pohled bylo jasné, že jsme neudělali chybu. Uvnitř bylo docela narváno a ta vůně, která se linula z kuchyně byla k nevydržení. Když jsme se po 10 minutách čekání posadili, bylo obtížné vybrat si jen jednu pizzu, jaký měli výběr. Já jsem nakonec skončila u malé Super veggie a Tom u malé Meat & more meat. Servírka nás upozorňovala, že na tuhle pizzu se čeká půl hodiny. A když ji konečně přinesli, pochopili jsme proč.
Deep dish pizza totiž není pizza. Je to spíše koláč. Těsto je silné, křehké a ten nášup sýra, rajčat a náplně uvnitř? To je slast. Tuhle pizzu prostě není možné sníst v jednom, jak je sytá. Vzali jsme si ji tedy s sebou, že si ji sníme později, ale když jsme před restaurací potkali bezdomovce, který smutně koukal dovnitř, změnili jsme názor. Ten úsměv, co nám vyměnil za pizzu, byl stejně uspokojující jako ta pizza samotná.
Zajímavost: Deep Dish pizza vznikla v Chicagu v roce 1943, když dva podnikatelé otevřeli restauraci Pizzeria Uno. Chtěli vytvořit něco, co by se odlišovalo od tenkých italských pizz, které tehdy znali všichni. A tak vznikla tahle „obrácená pizza“ s těstem dole, sýrem uprostřed a omáčkou navrchu.
Windy city
Po náročném obědě (fakt jsme byli plní až k prasknutí) jsme se vydali do ulic tohoto takzvaného Windy city. A nenechte se mýlit, není neříká se mu tak kvůli tomu, že by v Chicagu nadměrně foukal vítr. Tahle přezdívka vznikla už v 19. století, když newyorští novináři říkali, že chicagští politici jsou "full of hot air", tedy, že moc mluví, vychloubají se a přehánějí. Samozřejmě… i ten vítr tady opravdu fouká dost (hlavně od jezera Michigan), takže to celé dostalo dvojí význam.
Když už jsme šli městem, pořád jsme fascinovaně koukali na L-train. To jsou ty vyvýšené dráhy, po kterých jezdí chicagské metro. Je to tak ikonická věc, že pokaždé, když projelo mezi mrakodrapy, měla jsem husí kůži.
Zajímavost: Celý downtown (centrum Chicaga) obepíná část zvaná “The Loop”, podle které se mimochodem říká i celé čtvrti – Chicago Loop. Když někdo řekne, že „jede L do Loopu“, znamená to, že míří přímo do centra města.
Milennium park - srdce Chicaga
Další zastávkou byl Millenium Park. Tohle místo je přesně ten typ parku, kde se potká všechno. Umění, hudba i běžný městský život. Když jsme tam dorazili, lilo jako z konve. Ale i tak to mělo svoje kouzlo. Park vznikl v roce 2004 na místě bývalého nádraží a parkoviště. To je na něm mimochodem fascinující. Celý park totiž vlastně stojí na obrovské střeše. Pod ním je železnice a parkoviště.
Nejznámější místo v parku je určitě Crown Fountain. Dvě obrovské věže s obrazovkami, které promítají tváře obyvatel Chicaga. Má to symbolizovat rozmanitost původ obyvatel.
Zajímavost: Park ročně navštíví přes 25 milionů lidí, takže je to jedno z nejnavštěvovanějších míst v USA!
Cloud Gate - ta slavná "fazole"
Tohle je turistická atrakce, kvůli které sem míří snad každý návštěvník Chicaga. Oficiálně se jmenuje Cloud Gate, ale všichni jí říkají prostě "The Bean". Pořád lilo jako z konbv, takže se pod ní všichni schovávali. Jindy ikona města, kterou všichni obdivují, teď přístřešek před deštěm. :D
Na tuhle chvíli jsme se ale těšila už dlouho. Hlavně kvůli tomu, že se tu natáčel film LOL s Miley Cyrus (ano, miluju ho, přiznávám se :D). Když stojíš pod fazolí, vidíš celé město odrážet se v jejích povrchu. Nebe, budovy, lidi, sebe. Je to fascinující iluze, která působí úplně jinak na každém světle dne.
Zajímavost: Cloud Gate váží neuvěřitelných 110 tun a tvoří ji 168 nerezových panelů, které jsou tak dokonale leštěné, že nevidíš jediný spoj. Autorem je britský umělec Anish Kapoor, který chtěl vytvořit efekt „živého zrcadla města“. Na výrobu a instalaci se spotřebovalo přes 24 milionů dolarů a trvalo to skoro tři roky!
Dronový adenalin a čtvrť Pilsen
Chicago nás úplně dostalo. Ty výškové budovy, ruch u řeky a hlavně L-train, který se vlní mezi mrakodrapy jako ve filmu. A protože jsme samozřejmě chtěli ty nejepičtější záběry na památku, vytáhli jsme dron. No.. špatný nápad. Nedošlo nám, že mezi mrakodrapy by mohl ztratit signál. Jeden moment jsme natáčeli, druhý dron přestal reagovat. My jen ztuhli a sledovali, jak si to míří přímo směrem k jednomu z mrakodrapů. Ale naštěstí po pár nekonečných vteřinách a pár centimetrů před mrakodrapem chytil signál. Přistáli jsme radši o pár bloků dál a šli ho najít. Krásné záběry? Ano. Ale pot až na zadku. Takže pokud plánujete dron mezi mrakodrapy, dvakrát si to rozmyslete. Je to o nervech :D.
Nakonec jsme ještě zajeli do čtvrti Pilsen. Dneska je to barevná živá část Chicaga plná mexických muralů, kaváren a života, ale dřív to bylo úplně jiné místo. Žila tu jedna z největších českých komunit v celé Americe.
Minulost je tu pořád cítit a na starých domech jsou stále ještě nápisy v češtině. Zůstala tu prý i sokolovna a pár českých podniků.
Pak už nás čekalo to, kvůli čemu v Americe jsme. Vydali jsme se tedy ke starting pointu na roh Adams Street a Michigan Avenue a začali náš roadtrip po Route 66.
